Začátky jabloneckého biatlonu

29. ledna 2017

V mládí jsem dělal trochu atletiku a lyže. Nebyl jsem členem Svazarmu, ale jen pro doplnění nějaké činnosti jsem šel Dukelák v Břízkách. Vyhrál jsem i krajské kolo v České Lípě. Na mezinárodním mistrovství (Maďaři, Poláci,“Enderáci“) mi Hrdina Sovětského svazu, armádní generál Č. Hruška, pověsil stříbrnou medajli.

Proto mě asi na podzim 1960 vyzval okresní Svazarm k účasti na přípravu biatlonu s lákavou nabídkou, že nejlepší čekají závody ve Švédsku. Naložili nás několik z Jablonce a Liberce a jeli jsme do vojenských skladů v České Lípě. V hale na podlaze na hromadách (jako polena) ležely vojenské pušky. Jasně na nich bylo vidět, že prodělaly strašnou válku. Tak jsme se v nich hrabali a hledali nějakou zachovalejší, aby měla alespoň pažbu. Pak nám nějaký důstojník řekl, že to jsou vintovky (čím delší, tím přesnější) a zastříleny, že jsou na bodák. V závodě ale nebudeme jezdit s bodákem, takže si mířidla musíme upravit. V údržbě mi pak navařili o něco delší mušku a na střelnici milice v Nové Vsi jsme po každé ráně chodili k terčům a pilníčkem upravovali mušku. Bylo to náročné, protože se střílelo na různé vzdálenosti. Běh 20 km, těžká puška a na opasku sumky s dvaceti ostrými. První střelba - ležka na vzdálenost 250 m na terč o průměru 30 cm, druhá - ležka na vzdálenost 200 m na terč o průměru 25 cm, třetí – ležka na vzdálenost 150 m a na terč o průměru 20 cm, čtvrtá – stojka na terč o průměru 30 cm (všechny od spoda 5 cm uříznuté).

V prosinci nám udělali soustředění na Vosecké boudě. Místo J. Honce tam byl Švéďák. Na provizorní střelnici jsme za terče nanosili kameny, aby kulky nelétaly do Polska. Protože jsme vystříleli tisíce ran a pušky měly velkou průbojnost, z těch kamenů byla drť. Na boudě nebyla sezóna, svítilo se tam tedy jen petrolejkou. Po návratu domů a po nahlédnutí do zrcadla si říkám, „jedeš autobusem a máš černou hubu“. Pak zjišťuji, že to není umazaný, ale jedná velká modřina, jak ta vintovka kopala.

První závod se jel u Kapličky. V organizaci byly zmatky, turisti se pletli ve střeleckých pásmech. Ani neznám výsledky. Druhý závod se jel v Jánských Lázních, kde jsem byl třetí. Pak následoval kvalifikační závod v Harrachově, který organizoval trenér pražských svazarmových střelců Čubírka. Asi pro ostudu už jsme nesměli jet s vintovkami a bez jakékoliv zkoušky nám dali české odstřelovačské pušky. (Jak dopadl Moravec, když mu v Novém Městě na Moravě vyměnili malorážku.) Měl jsem snad druhý běžecký čas. Střelbu asi nic moc. Byl jsem vyřazen. V kvalifikaci si Blažíčka nepamatuji, ale byl tam Gabriel z Nového Města. Ten trenér dal přednost známým střelcům. V tom Švédsku ale nic neudělali.

Měl jsem pak doma bez jakéhokoliv „papíru“ vojenskou pušku a dost ostrých nábojů, i když i na vojně je každý ostrý na podpis. Takže do příští sezóny mě zrušili a biatlon pak pokračoval jen v Dukle a Rudé Hvězdě. Byl jsem nejmenší kulak v rámci RVHP. Měl jsem to politicky špatné – táta byl ve Valdicích a já prožil vojnu u PTP.

Josef Blažek, Alšovice